Kooperativní formy práce ve škole znamenají snahu o využití podmínek, za nichž se děti nejlépe učí v přirozených situacích. Pokud je dětem umožněno pracovat kooperativně, projeví se to ve vyšší úrovni učení, myšlení i řeči, ve vyšší míře samostatnosti a nezávislosti na vzorech, ve vyšším sebevědomí i sebedůvěře. Další podstatným efektem kooperativního učení je posilování dobrého vztahu mezi učitelem a žáky.

V kooperativním učení jde o to, aby vztah spolupráce mezi žáky byl využíván pro optimální učení každého z žáků – po stránce poznávání, podpory motivace, sociálního učení. Ve výuce pak lze volit kooperativní struktury, které jsou velmi nenáročné na čas a dovednosti žáků i učitelů, či struktury již komplexnější, které mohou trvat v čase i více hodin. Kombinace s frontálním vyučováním jsou nejen možné, ale v mnoha případech i nutné (závisí to na typu úkolu). A výběr v kooperativních strukturách je víc než pestrý…

Přehled vybraných kooperativních učebních struktur

Obrať se na svého souseda – Učitel požádá žáky, aby se obrátili na svého souseda ve třídě a zeptali se ho na něco, co se týká vyučovací hodiny: vysvětlili pojem, o kterém jste se právě učili, dali konkrétní příklad k vysvětlovanému pojmu, vysvětlili přidělený úkol, shrnuli tři nejdůležitější body diskuse atp. Jde o jednoduchou strukturu, která se rychle začleňuje i do frontálně vedeného vyučování. Může trvat jen několik málo minut. 

Mysli – spoj se s druhým – sdílej – Hodí se většinou pro dvoučlenné skupiny. Žáci individuálně přemýšlejí o odpovědi na otázku (nebo o problému, situaci, nápadu aj.), potom diskutují svoji odpověď jeden s druhým. Podobně jako u předchozí struktury se tento způsob snadno vřazuje do běžného vyučování.

Formuluj – sdílej – naslouchej – vytvoř – Žáci formulují nejprve individuálně svoji odpověď, pozorně naslouchají, když ji jeden druhému sdělují, a společně vytvářejí novou odpověď nebo úhel pohledu utvořený na základě diskuse a rozpracování dané otázky. Tato struktura podněcuje přemýšlení a dobré učební vztahy. Může trvat několik minut či větší objem času (souvisí s typem úkolu).

Řekni a vyměňte se – Učitel zadá téma hovoru. První z žáků začíná odpovídat, druhý pečlivě naslouchá. Na signál učitele (často nelze odhadnout, kdy tento signál učitel vydá) se role vymění – ten, kdo naslouchal mluví, a ten, kdo mluvil, naslouchá. Vždy, když se role mění, je třeba pokračovat v linii řeči nebo doplnit výpověď mluvčího dříve, než představí nový mluvčí své myšlenky. Tato struktura je často používána při shrnování, opakování látky, při kontrole porozumění.

Skupiny čtou – Tříčlenné skupiny čtou pospolu přidělené texty a odpovídají na otázky, které jsou vedeny k porozumění textu. Jeden čte, druhý zaznamenává odpovědi, třetí kontroluje, zda každý rozumí a souhlasí s odpověďmi. Po skončení každý podepisuje pracovní arch s odpověďmi na potvrzení toho, že všichni rozumějí a souhlasí s odpověďmi.

Zprávy o knihách v párech – Žáci se ptají navzájem na knihy, které četli, a potom referují o knize partnera.

Společné myšlenkové mapy Dva až tři žáci vytvářejí společnou myšlenkovou mapu k jednomu tématu (např. příroda, humanismus, čest aj.). Doprostřed papíru se napíše téma, po směru hodinových ručiček se zaznamenávají jakékoliv podněty, které téma mapují (slova, věty, části schémat, obrázky atp.). Jeden ze dvojice začne, druhý jej sleduje a inspiruje se jeho prací. Skupina může pracovat beze slova, nebo jednotliví členové mohou komentovat to, co právě zaznamenávají.

Píšeme: dokola stolu – Jeden papír a jedna tužka kolují od jednoho člena skupiny k druhému – každý např. napíše jeden nápad. Variace: každý z nich má tužku různé barvy (lze pak snadno rozpoznat, kdo a jak přispěl svými myšlenkami).

Mluvíme: dokola stolu Každý přispívá svým nápadem nebo myšlenkou tím, že je vysloví. Pořadí je dáno – jeden za druhým tak, jak sedí okolo stolu.